Duben 2011

Pilis paucis olores

30. dubna 2011 v 17:17 | Morgen de Lossë
Tak jsem si konečně uvědomila, že jsem vám slíbila lautě. Máte je tedy mít. Spousta těch fotek jsou ve špatné kvelitě a nestojí za řeč, tak raději pomlčím a komentáře ponechám vám. (pokračování ze dne 26.02.2011 viz. Memoria mortis)


memoria mortis

22. dubna 2011 v 9:52 | Morgen de Lossë
Tak jsem si nezávazně prohlížela fotky a vzpomínala. Narazila jsem na "kolekci" fotek někdy na konci února. Vzpomínala jsem na ten den a uvědomila si, že je to poslední upomínka na zimu. jak říkám, byl to konec únory (tohoto roku). Únor bílí nebyl. V tu dobu nebyl žádný sníh, zato tima byla dost znát. procházaly jsme se s Mirime de Commotare daleko do lesů a kolem řeky, když jsme uviděli ten "skvost". Takové koryto, kde stékala voda do řeky. Bylo úplně zamrzlé až by byl hřích ho nezdokumentovat. Tak vám sem dávám pár fotek (mírně upravených):

(Kdož jsú) Kdež jste boží bojovníci??

19. dubna 2011 v 17:39 | Morgen de Lossë
Kdož jsů Kdež jste boží bojovníci, ha?


No..Tady to máme. I boží bojovníci na nás všechny kašlou...Neskutečné toto. To už jste jako vymřeli..ale no tak? Tenhle svět, to je fakt. Nenávidím tě světe..jo je to tak, jestli mě neslyšíš, nebo si dokonce své pomyslné uši zakrýváš-tak zde to máš i písemně! Já vím, určitě se vám hlavou honí: " Už zase? A co jí udělaly tentokrát". Odpověď- vše, naprosto vše, přitom dohromady nic.
Taedet, taedet, taedet incredibilis!
Nenávidím svět, protože koukám, jaká neskutečná nuda je zde. Zní to jako dětský sen, ale chci žít za jiných dob, možná jako amazonka..a nebo aspoň jako husita. Až teď se mi otevřely oči a vnímám, jaká nehorázná nuda je tato "nová doba"! Vidím, jak nám vynálezci místo usnadnění zhanobily svět (tedy, mě určitě!). Klidně se obejdu bez počítače..jen když bych mohla být nějaká z bojovnic, čarodějka (to je trochu složitější..). Cokoli co bojuje o přežití. Jsem divná, ale obejdu se i bez lásky, když mám boj! Od malička mi rodiče říkají: "Život je jeden velkej boj!" . Jo? Tak to já asi spím, protože tady nikdo nebojuje. Jo, možná někdo chce mít lepší známky nebo někoho nenávidí, nebo bojuje o něčí pozornost. Sakra tomu říkáte boj? Do háje..
Mori Mundo!!
A víte co? Májové to mají chytře vymyšlené. Než aby to byla čím dál větší nuda, ať je aspoň konec světa. Chci totiž, aby něco nového opět začalo. Mimochodem- Prosím Nasa, Když najdete nějakou planetu s prapodivnými a nadpřirozenými věcmi ve které vládne magie a pole jsou cítit potem a jsou lemována zbraněmi a padlými rytíři. Nazvěte jí fantasy a odvezte mě tam!! Proč jenom musíte vy, chytří režiséři, ukazovat nám-obyčejnému lidu, že existuje něco víc než svět a tento neskutečně nudný život. Do háje...!!!
Mortem
Asi spáchám sebevraždu-už fakt! Laskavě vás žádám-držte mi palce, ať se narodím v jiném světě, na jiné planetě nebo v minulosti!

P.S. Neberte nic z tohoto článku vážně...Já umírám celý život
P.P.S Omlouvám se za překlepy, psáno v zuřivosti a přemrzelosti.

dolor

16. dubna 2011 v 19:39 | Morgen de Lossë
Když už jsem si vymyslela takový pěkný nadpis, asi bych měla doplnit i článek, co? Čistě upřímně-nemám co říct, jsem však člověk "ukecaný", tudíž si téma vždy najdu. Možná si v hlavě potajmu říkáte: "Tak proč chce tak mermomocí něco napsat, když neví o čem psát?". Milí drazý, nutkánímu se neubráním a lepší než ho ignorovat je lepší něco psát, věřte mi.

quasi dicat:"Ego arbitror"

14. dubna 2011 v 17:09 | Morgen de Lossë


Jako by říkala: "Já jsem svůj názor"
Poznala jsem nového člověka. Mohla bych psát, jak úžasný je. Mohla bych napsat o jeho zálibách. Můj článek by mohl obsahovat věci, co ten člověk dělá. Nebo bych před rokem mohla napsat jeho stiné stránky, protože o kladných jsem nevěděla a neměla jsem ho ráda. Ale já, já budu psát o její vlastnosti, pro kterou jsem jí nenáviděla a teď jí mám za ní ráda.


colores arcus

13. dubna 2011 v 17:51 | Morgen de Lossë
Duha barev.


Barvy nás obklopujíchceme či nikoli. Jsou kolem nás, i když jejich existenci si někdy neuvědomujem nebo ignorujem. Sny máme barevné, ani tráva není čistě zelená. Dominuje všemi různými odstíny.
Barvy nejsou však jen výplně věcí. Jsou výplní našeho života a i našich myšlenek a pocitů. Každý, již od narození nosí svou barvu. Není jen jeho oblečením a oblíbenou barvou, ale převzal si po ní vlastnosti. Když si na sebe vezmete červené triko, budete v ostatních vzbuzovat vášeň, ale budete působit agresivně. V černé budete tajemní, starší, ale i depresivní.
Každá z barev má svou pozitivní i negativní stránku - stejně, jako my. Ale jsou i víc. Působí na nás i svým silovým polem, které vyzařuje každá barva-o tom není pochyb. Nebo.. Vy pochybujete? Někde v knize jsem četla o pokusu, který učinily vědci. Zavázaly několika náhodným lidem oči a nechali je procházat do různých místností, které byly vymalovány různými barvami. Zjistily, že například v modré místnosti měly lidé rychlejší puls než třeba v zelené. A přitom měli zavázané oči, tak jak se jim sám od sebe mohl zrychlit?
I při špatných vzpomínkách se nám někdy vryje do paměti barva a její přesný odstín. Kdy se s tou přesnou barvou setkáme po letech..měcísích či dnech. Lehce pocítíme podivný, nebo příjemný pocit. Záleží v jakém vztahu s barvou jsme...

(ráda bych, aby se nenašly žádní kopíráci, protože jsem čerpala jen z toho, co jsem kdy přečetla a ze zájmu se mi to vrylo do paměti...děkuji)

Trahe Ideas...

11. dubna 2011 v 18:14 | Morgen de Lossë
Maluj myšlenkami.


Tak jsem už nevěděla co s nervama. Když mám nervy, je to se mnou k nevidržení. Tak jsem stvořila to ono "trahe ideas" a je to tu. A co se týká amaranthu? Na ten jsem zapomněla. Je hluboko pod spousty myšlenkami, které mají různé barvy a sem tam se otáčejí, jedna je níž, druhá výš. A jenom se stihnu otočit, už jsou zas jinde.
Víte. Poslední dobou mám hodně smíšené pocity. Ten kdo byl před třemi dny přítel, je teď škodná. Kdo byl nepřítelem a pil mi krev je ten největší kamarád. Já a všichni se den ode dne mění a mám strach, že to takhle bude pořád. každý kolem mě je hráč a já bloudím v bludných kruzích a hledám vítěze.
To, co mi bylo ještě včera cizí a jen pouhou vzpomínkou na minulost je nyní fakt, bez kterého se neobejdu. Já si nestěžuji, mám se výborně, jenom je to takové vzláštní a možná i trochu nepříjemné neznámo. Vakuum bez života...

Ultimo odore di lillà

5. dubna 2011 v 15:09 | Morgen de Lossë
poslední Vůně šeříku..


Naposledy bych chtěla ucítit tu nemožně jemnou a nosu lechtajíc vůni. Jako mé poslední přání. Do doby, než se zboří svět, který mi byl ještě dnes svatý. Všechny květy našeho milovaného šeříku vadnou a pohltí je prach. A vůně? usítíme jen zeminu a naftu bagrů, které pokryjí naše sídliště. Už nikdy je neuvidím kvést, už nikdy neucítím jejich vůni. Bude tu jen hlína a smrad. Celé sídliště bude noční můra, v které sem se nikdy nechtěla narodit! Fakt se toho bojím...

Dedicata alla
Adéla

Mul on paigutatud

3. dubna 2011 v 15:28 | Morgen de Lossë


Domluvila jsem. Tedy alespoň pro dnešek. Je pěkné počasí a mě se chce vyjít si ven a pohovořit se svými známími přáteli, kteří se nikdy nepřetvařují, nikdy nesedí, nikdy neodpovídají, ale přes to mi rozumí. Mí největší přátelé jsou stromy, je v nich moudrost, v mlčení je moudrost, protodnes pomlčím. A snad zítra, když sem zavítáte a budete se chtít uvelebit a začíst si se zde střetneme a kdyby ne, přeci vám tu, drazí nechám článek, co snad zahřeje, snad potěší. A douám, že i nadále bude každý můj článek nedokonalý, jako já a můj život. krása není v jednoduchosti, ale v nedokonalosti...
Na slyšenou...



"Kamarádi přes net"

3. dubna 2011 v 14:18 | Morgen de Lossë




Kamarádi přes "net" . Známe je jen za slov typu "Ahojky", "Cawko", "Jk Je?", "OMG", "mno","Twl" a podobně. Můžou se stát našemi blízkými lidmi co nás hřejou u srdce, nebo nám také dokáží pekelně zničit život. Snad to jsou ďáblové, či dobráci. Možná jim je 5, možná 50. To nezní tak stračlivě, že? Ale co když se nám dostanou do soukromí, nebo ještě blíž? Co když to až takoví dobráci nejsou. Vidímeje v růžovém triku, ale co když nosí černé?

Ze skušenosti nejsou všichni na internetu úchyové, ale dá se tu "nazbýrat" spousty dobrých přátel. Když hrajete hry podobné metinu II, 4Story (zas se k tomu dostáváme..), je nevyhnutelné si z někým chatovat. Ať už chcete něco prodat, či vyexpit. Ano, potkala jsem tam množství lidí, co mi psaly pěkné prasárny (podotýkám, že jen mužské postavy) avšak oni se chtěli jen pobavit. Vždy naše chatování skončilo, totiž nenápadně jsem se vytratila. A toto může udělat každý! A kdyby skutečně udělal, svět by byl bez pedofilů a podobných nezdarů.
Ale poznala jsem i skutečné přátele, protože jsem neviděla jejich slupku a také nikdy neuvidím. Netoužila jsem nikdy vidět jejich fotku, protože už by to zkazilo tu "atmosféru". Mnohokrát byli i starší než já, ale téma jsme nikdy neztratily.
Takže, chatovat na internetu? Proč ne? Ale nezávazně...